Samostatnost, „oranžová“ omáčka a krokodýlí slzy. Minule jsme se zaměřili na ranní blok a příchod do školky, dnes povídání o obyčejném dni v naší ostravské školce zakončíme blokem dopoledním a odpoledním…
Dopolední blok ve školce
Za zvuku relaxační hudby paní učitelka připravuje kobereček. Nese na něj pomůcku. „Co se bude dít?“ zpozorní děti. Pomalu nechávají práce, značí si pracovní místo jmenovkou a sesedají se společně na elipsu.
Paní učitelka z elipsy vstává a jde ke koberečku. Představuje novou pomůcku, ukazuje dětem, co se s pomůckou dělá a jak funguje. (učební pomůcky máme rozděleny vždy dle toho, jakou dovednost rozvíjí, popř. co se dítě učí – barvy, měřit, zavazovat tkaničky, aj.) Následně pomůcku předává se zadáním, co dělat, mezi děti. Ty pak paní učitelku po jednom napodobují. Nejmenším se věnuje druhá paní učitelka, proto je atmosféra elipsy stále klidná a nerušená.
Když s pomůckou dopracuje i poslední dítě, je to signál pro paní učitelku – ztiší hudbu – začne rozhovor a kontrola splnění zadání práce. Paní učitelka ukáže, kde bude mít pomůcka ve třídě své místo. Děti jsou pomůckou často tak zaujaté, že s ní chtějí pracovat i nadále, u pomůcky se proto trpělivě střídají. Děti, co se vystřídaly, nebo je pomůcka příliš nezaujala, se vrací na své označené pracovní místečko.
Víte, že v naší Montessori školce je každá pomůcka jen v jediném exempláři? Děti se tak učí ohleduplnosti a trpělivosti.
Zazněl tón „uklízecího“ zvonečku, děti tak dávají pracovní místo do pořádku a těší se ven. Pobyt venku probíhá do 11:30. Děti tráví čas na zahradě, pozorováním přírody či plněním úkolů na procházce v okolí školy.
„Oranžová“ omáčka na talíři!
Je 11:30, nastal čas hygieny a oběda. Menší děti mají stolování připraveno, ty trochu starší si jej musí už přichystat samy. Oběd není jen o tom sníst připravené jídlo, ale rovněž vědět, kam položit vidličku, kam lžíci a jak s příborem správně zacházet.
Dnes máme králíka s těstovinami, jídelnou se však šíří kvílivý pláč. Paní učitelka zbystří a vidí Vojtíška a slzavé údolí. „Co se děje Vojtíšku?“ ptá se. Vojta se zajíká, že toto jíst nebude. Na talíři má totiž kromě masíčka a těstovin i podezřelou omáčku. Vždyť tuto „oranžovou omáčku“ vidí poprvé!
Naše paní učitelka Vojtíška uklidní. Do jídla jej nenutí, chápe, že dítě je natolik vyspělou bytostí, které ví, co je pro něj v daný okamžik a v daném období dobré. Paní učitelka rovněž ví, že aby dítě nové jídlo poznalo a následně snědlo, musí mu být předloženo alespoň 11x. Proto Vojtíška požádá, aby alespoň na špičku lžíce malilinko ochutnal.
Vojtíšek bojuje, pokusil se překonat strach a trošku omáčky i přes kutálející se slzy ochutnal. A pokud by se nepřekonal dnes, pak sní jen masíčko, nudličky a paní učitelka bude v denním záznamu dítěte počítat, kdy úspěch přijde. Tentokrát to však vyšlo, možná příště, až uvidí opět „oranžovou“ omáčku, to bude setkání bez slziček.
Děti postupně dojedly a vedeny ve školce k pořádku, odnesly talířky a příbory zpátky paní kuchařce, uklidily prostírání a zasunuly židle u stolu. S plnými bříšky hurá do koupelny a připravit se na odpočinek. Ještě umýt zoubky, pusu a ruce…
Boj se spánkem
S plyšákem v ruce odchází děti do lehárny, samy se převlékají do pyžamek, uloží si oblečení do přihrádky a na postýlce čekají na pohádku. (v naší školce věříme, že lidský, ne „televizní“ kontakt je nenahraditelný, zejména samotná komunikace s dítětem). Pokud děti požádají o pomoc s převlékáním, pomáháme, vždy to ale zkouší primárně provést samy.
Dospělí často dětem posluhují, myslí si, že vše musí udělat za ně a tím z nich dělají „neschopné“. Přitom ony kolikrát dokáží více, než jen tušíme.
Paní učitelka drží v jedné ruce knížku, druhou hladí děti, které nemohou usnout. Když dítě ani poté neusne, nevadí, traumata ze školek, co si někteří z nás pamatují, se u nás nekonají. Takové dítě odpočívá, tiše si prohlíží knížku na postýlce, nebo u stolečku vybarvuje mandaly. Odpočinek je nezbytnou součástí dne, děláme tak vše proto, aby se pro děti stal přirozenou a příjemnou součástí pobytu ve školce.
Během odpočinku odchází druhá paní učitelka.
Krokodýlí slzy v lehárně
V lehárně odbyla 14 hodina, paní učitelka budí děti pohlazením nebo polechtáním. Ty, které nespaly, jsou již převlečené a čekají s knížkou na matraci nebo na židli. Dnes se však špatně probudila Hanička. Intenzivně pláče. Má teprve něco málo přes dva roky a paní učitelka ví, že po spaní děti občas pláčí. Mají v převaze funkce limbického systému nad rozumem, emoce tak naši Haničku zcela ovládly – jednoduše neví, kde se probudila. Proto ji paní učitelka vezme do náruče a konejší.
Mezi tím se ostatní děti oblékly a starší pomáhají mladším. Ještě ustlat postýlky – „to je přece jednoduché, peřina se zavírá jako knížka.“ říká Honzík. Hanička chce pomoci s oblékáním, a když je i ona hotová, vyráží se na svačinku. Copak asi bude dnes dobrého?
Suroviny na odpolední svačinku paní kuchařka donesla do třídy na kuchyňskou linku a děti již automaticky vědí, co mají dělat, když po spaní vejdou do třídy. Na toaletu, umýt ruce a jde se jíst. A když se někde něco rozlije nebo vysype, společně to utřeme a zameteme smetáčkem. I smetáček a mop mají své místo a musí se uklidit.
Po odpolední svačince se děti rozprchávají do center aktivit a vybírají si činnosti, ve kterých chtějí pracovat. Mohou pracovat v Montessori aktivitách, hrát společenské hry nebo dokončovat rozdělanou výtvarnou práci či opakovat pokus z dopoledne. A když není nálada, tu zaručeně zvednou písničky u klavíru…
Již od půl třetí se však zvonek skoro nezastaví a děti postupně odchází domů. Tedy pokud je nevyzvedne lektor z kroužku, který odpoledne navštěvují. Paní učitelka se však s každým dítětem loučí podáním ruky a milým slovem.
Je 17 hod. světla ve třídách se pomalu zhasínají, den v MONTE školce končí. My vám děkujeme za nasátí atmosféry, která v naší školce panuje, pokud chcete vědět více, koukněte i na ostatní články.
Může vás zajímat
- Od rozbřesku, po červánky – Den mezi dětmi v MŠ – Část I. – Ranní příchod do školky
- Co když se vyskytne agresivita v kolektivu dětí? – Panikařit? Nebo ne?
- Přijímání do mateřské školy – Zeptejte se na volné židličky
